Zklamání aneb Bod zlomu

Pocit zklamání zná asi každý, ale víme jak se s tím vypořádat a druhému odpustit? Jo to je záhada. Tahle otázka mě teď posledních pár hodin tíží jako kámen na hrudi a nemohu se ani pořádně nadechnou. Jediné co mi v hlavě stále zní je ZRADA  nebo lépe známá LEŽ. V mém ne tak zajímavém životě se objevila osoba a není to tak dávno avšak přirostla mi k srdci a vetřela se mi do života takovým způsobem, že už se to nedá vzít zpět a už tam zůstane záznam jeho existence do konce mého života. Potíž je v tom, že i drobná lež narušila již vybudovaný vztah a důvěru a já nevím jak pokračovat dál. Chci věřit tak moc, že se snažím obelstít vlastní mozek, že se to už nikdy nebude opakovat a bylo to drobné zaškoprtnutí, které mezi námi nic nemění a už vůbec nic neznamená. Jenže v hlavě někde vzadu tam, kde obvykle najdete vlastní svědomí, syším hlas co mi radí ať nejsem hloupá a naivní a dám si pozor. Ale jak vyřešit boj mezi rozumem a citem když srdce teď velí všemu ač má mozek vždy pravdu ?

Srdce v tuto chvíli převládá a mé city se nezmění stejně jako cokoli jiného vůči němu. Předsava, že o něj přijdu mě děsí víc než cokoli.