Prázdnota

Znáte ten pocit, když jste ve veké společnosti lidí a nejste sami , ale i tak se cítíte osamoceně? Tomu prokletému pocitu, který se na první pohled jeví jako samota, se říká prázdnota. Je to jako velká díra ve vaší hrudi, díra co nejde ničím zaplnit a jen se stále prohlubuje a napadá tak vaše srdce a přesně tam je cítit nejvíce. Někdy je to tak silné, že máte pocit jakoby se vytratila všechna radost ze světa a vy už štěstí do konce života nepocítíte. Pocit, že se to nedá nijak vyléčit, pocitům nijak ubránit a je to jen horší a horší, až přestanete cíti všechno to dobré. Občase se ta díra jakoby schová za tapetu chvilkového potěšení, ale jak se vrátí je silnější a bolestivější než kdy dřív. A takhle se to sále opakuje dokud ty svělé momenty nepřestanou být natolik silné, aby na chvilku zakryli tu díru. Pocity štěstí jsou okamžitě polapeny tou nenasitnou stvůrou, která požírá, každé zrno naděje.

Hlavu vzhůru může být vždycky hůř.